Armáda nemrtvých

3. února 2013 v 20:51 | BOM |  Povídky

"Je mi líto, ale výsledky vašich testů nejsou zrovna přívětivé. Provedli jsme je tak, aby průkaznost byla co nejvyšší..."
"Tak kurva, jak to se mnou vypadá, vyklopte to na mne!"

"No, víte..."

"Právě, že nevím, naperte to do mě!"

"Bohužel rakovina je ve fázi, že je už neléčitelná. Máte měsíc."
 

Studna

28. listopadu 2012 v 18:28 | BOM |  Povídky

Na širých zvlněných pláních Pustiny na jednom z kopců se nacházelo sedlo. V dobách, kdy zde ještě nebyla Pustina lidé tohoto místa využili a vybudovali zde velkou vesnici, avšak to bylo již velice dávno. Nyní do podhůří zavítal málokdo a každý, kdo to přeci jen udělal a nalezl ono sedlo, spatřil jen odlesk této slávy v podobě trosek tehdejších obydlí, rozvalin statků, mlýnice a sýpky. Náves se zborcenou radniční budovou a kamennou studnou.

Paulův nešťastný týden

9. listopadu 2012 v 19:15 | BOM |  Povídky
Robert si zapálil cigaretu a odhodil sirku do hromady odpadků. To vyplašilo krysu, která vyběhla z hromady a schovala se do velké plechovky od barvy. Robert plechovku nakopl a ta se i s krysou odkutálela do dáli. Pak si potáhl a užíval si pocit dobře vykonané práce. A mířil zpět k autu.
"Máme tam ještě něco dneska?" zeptal se Paula.
"Musíme zlikvidovat jednoho zběha."
"To většinou děláme ráno. Proč je to dneska odpoledne?"
"Nevím, rozkaz shora." Paul se zastavil a poryv větru mu lehce pootevřel sako a u pasu se zablýskla jeho pistole. Robert se otočil směrem k autu a viděl otevřenými dvířky na sedadle spolujezdce svoji zbraň.
"Prosím tě, Roberte" oslovil jej Paul, "Nedělej žádný blbosti."
"Ale Paule."
"Žádný ale, Roberte, kurva chlape, jak jsi mi to mohl udělat? Tahat se zasranejma Irčanama! S McIntoshem, kterej odprásk Tonyho. Dyť jsi byl můj kámoš! Pěkně mě štveš, že to musí dopadnout zrovna takhle."
Nad skládkou se ozvaly dva výstřely a po krátkém tichu se ozval motor odjíždějícího auta.
 


Romance Petra a Anny (3. část)

8. listopadu 2012 v 22:03 | BOM |  Povídky
Nastal pátek a byt neucítil žádnou změnu, Petrovo chování zapadalo do této fáze šablonovité části sedmidenního cyklu. Pro Petra tu však změna byla, musel vyžehlit jednu ze svých lepších košil a místo do kavárny Za Rohem musel jít do tančírny Na Kopci. Jeho strategie na dnešní večer již byla ozkoušena v průběhu předešlých ročníků. Petr za léta již získal praxi v tom, že vždy vypadal nějak zaměstnán, zabaven či zaneprázdněn a nevypadal osamoceně. Tudíž jej nikdo nevystavoval nepříjemným rozhovorům se spoustou nepříjemných dotazů a když mu to šlo dobře, tak ani nemusel tančit. Petr sám proti tanci nic neměl, ba naopak tanec ho bavil, nicméně neměl rád tanec před spoustou lidí a mezi spoustou lidí. Měl vždy pocit, že jej všichni sledují a naschvál se mu pletou do cesty. Nicméně tento rok mu nebylo dáno, jelikož v Lucii se hnulo svědomí a přišlo ji, že Petrovi ublížila svým dotazem a chtěla mu vynahradit, že nemá žádnou společnost.

Kam dál