Ve dvou se to lépe táhne

26. května 2011 v 10:22 | BOM |  Povídky
Frank se probudil. Bílá čmouha, kterou viděl, se pomalu, avšak jistě, zostřovala, až začínal rozeznávat obrysy stěn. Hlava jej bolela a nic si nepamatoval. Když se mu zostřil zrak a rozkoukal se, zjistil, že není u sebe doma, což jej poněkud rozhodilo. Ještě víc ho rozhodilo, že vedle sebe nahmátl jiné tělo, když se pak otočil a zjistil, že je to jakýsi muž, byl rozhozen natolik, že vykřikl.
Muž se probudil a zamžoural Frankovým směrem. Frank si všiml, že cizinec je nahý.

"My jsme spolu dneska jako?" zeptal se Frank nesměle.
"To vypadám jako buzna?" rozčílil se cizinec, "v noci mezi náma ležela ještě nějaká kočička. Hele já jsem Bill" cizinec mu podal ruku. Frank se mu také představil.
Bill vstal a šel k oknu. Frank odvrátil zrak z jeho pozadí a marně lovil v hlavě jakékoliv vzpomínky na včerejšek. Připadal si, jako kdyby se něčím sjel, bylo mu zle a paměť měl důkladně vymetenou. Otevřely se dveře do pokoje a dovnitř vešla překrásná žena s oříškovými vlasy, zabalená jen v ručníku.
"Dobré ráno, mí klacani." pozdravila je kráska.
Frank se k ní přitočil a pohladil ji přes zadek, řka: "Nechceš se natáhnout?"
Ona jen ustoupila a povídá: "Být vámi, raději se rychle obléknu a vypadnu, dokud jste ještě krásní." a odešla.
Frank s Billem tedy vypadli z jejího bytu a protože se ani jeden necítil nějak dobře, zalezli hned naproti do bufetu, kde si objednali kafe. Posadili se ke stolu, každý se svým šálkem. Bill vytáhnul z kapsy balíček cigaret, jednu vytáhnul a pak nabídl Frankovi, ten poděkoval a vzal si. Po prvním šluku řekl Bill:"Stejně nechápu, proč nás vyhodila, sakra!"
"Mne spíš trápí, že si ze včerejška nic nepamatuji."
"Jo, taky vím hovno, kurva. Ty vole, člověk zažije trojku a pak si nic ráno nepamatuje, to je pech." "No, to jo. Já to teda chtěl zkusit se dvěma ženama."
"Ty vole, to já taky, ale víš co? Konečně se dočkáš. A ráno? Víš hovno."
"V podstatě nevíš, jestli k tomu došlo."
"A ještě taková kundička, mohli jsme si dát ráno repete a ona nás takhle vykopla!"
"Tys nikdy takhle nevyhodil holku na jednu noc?"
"Vyhodil"
"No tak se nediv, že jsi to zažil z druhý strany, buď rád, že nás nesežrala."
"Kurva, cože? To se někomu stalo?"
"Některé hmyzí druhy to tak dělají. Ale to je jedno."
"Do hajzlu, já mám okno, jak kdybych si něco šlehnul."
"To mi povídej."
"Ty něco zobeš?"
"Příležitostně si něco dám, ale tohle je teda síla."
"Víš co, vole? Musíme se tam vrátit, aby nám řekla, co se dělo včera!"
"A co když ji třeba měl přijít manžel z noční, jak mu to vysvětlíš? Navíc už nás jednou vyhodila, tak nebudeme prudit."
"Kurva to je ráno." shrnul situaci Bill a dopil svoje kafe, típnul cigáro a zapálil si další, pak pokračoval: "Serem na to, půjdem domu. Víš kde je tady tramvaj?"
"Jo, já tam taky jdu, je to kousek odsud." odpověděl Frank. Potáhl poslední zbytek cigarety a zakašlal, nebyl totiž zvyklý kouřit. Pak jí típnul. Zakroužil šálkem kafe a vypil poslední lok.

Vyšli ven do ulic chladného města, chodníky byly mokré a šeď fasád starých domů splývala se šedí zatažené oblohy. Oběma mužům se již vrátil do tváří trochu život a vypadali daleko zdravěji než ráno. Šli mlčky vedle sebe, Frank koukal před sebe a do země, zatímco Bill se neustále rozhlížel po výlohách.
"Do prdele!" přerušil ticho Bill a zatáhl Franka za rameno, "V tom květinářství, jak jsme šli okolo, to byla ona, sakra! Běž se na to mrknout, to byla fakt ona. Já si musím zapálit"
Bill začal lovit cigarety a Frank přešel na druhou stranu ulice, aby se mohl z dálky podívat do výlohy květinářství. A skutečně tam spatřil onu překrásnou ženu s oříškovými vlasy v šatech s orientálním vzorem. Pak se vrátil zpět k dychtivě šlukujícímu Billovi.
"Tak co, vole? Je to ona, že jo?"
"Jo, vypadá tak. Co chceš dělat?"
"No to je snad kurva jasný, ne? Musíme za ní, sakra ona je jediná, kdo ví něco z dnešní noci."
"Ale abychom jí neudělali v práci nějaké obtíže."
"Na to ser, vole! Ona k nám taky nebyla ráno moc laskavá. Počkej až dohulím a půjdem tam."
"No tak dobře."
Chvíli postavávali vedle obchodu a čekali, až Bill dokouří. Frank nebyl příliš nadšen, měl takový pocit, že včerejší noc mu nakonec nadělá víc problémů, než kolik mu způsobila potěšení. A nebyl si jist tím, zdali mu byla nějaké potěšení způsobila. Když Bill dokouřil, tak šli do květinářství.

Pozdravila je černovláska sedící za pultem, ale po ženě, jež hledali nebylo ani stopy. Pak se však vynořila, když je uzřela, zatvářila se vyplašeně, ale záhy to zamaskovala přívětivým úsměvem a rychle šla k nim a zeptala se jich: "Dobrý den, pánové. copak si budete přát?"
Bill potichu odpověděl, aby je neslyšela černovlasá květinářka, "Však víš. To stejné, co včera v noci."
Kráska se usmála, "To se vám to tolik líbilo?" Frank hlesl: "Spíš si nic nepamatujeme."
"No lichotit příliš neumíte, hošani. Tak co, budete něco kupovat?"
"Sakra" promluvil opět Bill, "To, co bychom chtěli, neprodáváš."
Žena se usmála a řekla: "Heleďte, když po tom tak toužíte, tak uděláme dohodu. Dovolím vám vzít mne dnes na večeři a když na mne večer zapůsobíte, jako včera, dostanete to, co jste dostali včera. Ale musíte být tým. Takže buď oba vyhrajete nebo prohrajete. To je fér, ne?"
Oba muži přikývli. "Ale víte co. Já jsem zvyklá si vybírat ty nejlepší hřebečky, tak vás čeká nelehký úkol. Takže v sedm U Javoru. A teď odejděte, ať neodháníte smradem zákazníky." domluvila žena a s úsměvem je vyprovodila.

Bill s Frankem pokračovali na tramvaj. A Frank pravil: "Musíme ten večer nějak zmáknout."
"Ty vole, se ti řekne. Já v tomhle nejsem moc dobrej."
"No neřekl bych, když jsme ji včera ulovili."
"To byla nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl. Já se zmůžu jen na to, abych sbalil nějakou úplně hloupou a stejně ji musím opít nebo někoho před ní zmlátit, aby mne chtěla."
"No to není moc dobrý způsob, jak získat vztah."
"Kurva, já vím, že není! Ale co mám dělat? Hele nejsem chytrej ani moc hezkej. Jediný, co umím, je nadávat, chlastat a házet lopatou. Tak se můžu s ní akorát jednou se vyspat a pak nazdar."
"Tos nikdy neměl holku na déle? Ani v pubertě?"
"Vole, ne. Nejdýl tak tejden. A vyrůstal jsem na vesnici, kde se všichni znali a tam se mi akorát posmívali, že jsem blbej. Tak to mne nechtěla tuplem žádná. Poprvý jsem si vrznul, až když jsem odešel za prací sem, do města."
"A to já jsem si vždy myslel, že jsem na tom špatně."
"Myslet, hovno vědět. Hele musíš na večer něco vykoumat, ty jseš chytrej, na ty letěj spíš."
"Tak to teda moc chytrej nejsem. Já vždycky musím hlavně opít sebe, já jsem za střízliva strašně stydliv."
Bill viděl, jak se jeho tramvaj blíží k zastávce, tak se rozloučil: "Tak večer, vole. Měj se."
"Ty také." odpověděl Frank a jda na zastávku pozoroval Billa běžícího na tramvaj.

Sobotní den dále líně plynul a z mraků se sneslo přes den několik kapek mrholení, které svlažili chodníky města. Po poledni se však zvedl vítr. Nebyl silný, ale přesto byl znát. Přinášeje s sebou vyšší teplotu, vanul ulicemi a odehnal mraky a tak mohlo i slunce svými paprsky rozehřívat červené tašky na střechách domů i šedivé fasády a asfaltově černé změti ulic. Slunce zapadlo, snesl se večer a po městě se rozsvítily lampy. Vzduch byl vlhký a dělala se mlha. Měsíc byl den před úplňkem, ale přes mlhu byl vidět pouze rozmazaný kotouč.

Stojící kostelní hodiny ukazovaly půl páté, když Frank přicházel před restauraci U Javoru. Před vchodem již nervózně pokuřoval Bill. Frank se podíval na hodinky a bylo za pět minut sedm. Když zdvihl hlavu viděl přicházet z druhé strany ulice ženu. Byla to ta kráska z rána. Když k nim přišla usmála se a řekla: "Dobrý večer, pánové. Nevím, či si pamatujete alespoň mé jméno, ale abych předešla zklamání, tak já jsem Charlotte."
Bill típnul cigaretu a podal jí ruku. "Bill."
"Frank." představil se a podal ji květinu, kterou svíral v ruce.
"Nakupováním u konkurence na mne moc dojem neuděláte." pravila Charlotte, ale pak se opět usmála, "To byl žert. Jsou úchvatné. Tak přece nebudeme mrznout venku, pojďme dovnitř." A jak řekla, tak i udělali. Vešli dovnitř a usadili se, když si Charlotte za Billovo pomoci sundala kabát, okouzlila je svými zelený šaty s černými ornamenty. Když se posadili, prohlédla si oba mládence a pravila jim: "Koukám, že jste se sladili kravatami, příště by to chtělo lépe vystihnout odstín" Oba muži se navzájem podívali na své kravaty, oba si vzali červenou, jen Billova byla o trošku tmavší. Přišel číšník a objednali si víno a jídlo. Frank nervózně mlčky seděl a každou chvílí se potil víc a víc. Očima těkal mezi Charlottou a Billem a nevěděl, co si má počít. Bill neustále studoval menu, které číšník neodnesl; odvaha mluvit s Charlottou jej opustila, když jej zpražila pohledem, poté co jej přistihla, jak si prohlíží její výstřih. "Jste mi nějak oněměli" pravila Charlotte, "To mne hodláte ulovit systematickým mlčením?" a usmála se a podívala se na Franka.
"No," začal Frank, pak mu došlo, že musí něco říct a jeho nervozita zesílila, na poslední chvíli se však vzpamatoval a zeptal se, "Tak jakpak ses dnes měla?"
"Ráno jsem se příjemně probudila a pak jsem šla do práce. Ještě, že je dnes sobota a zavírali jsme už v poledne, ona je Madelaine, ta moje kolegyně, jak jste ji dnes viděli, strašně upovídaná a kdybych tam měla být s ní celý den, tak mi z ní praskne hlava. Už aby se Eleanore vrátila. Po zavření obchodu jsme šly na oběd. Byla jsem nakupovat na trhu a šla domu, kde jsem trochu poklidila. Co ty, Franku?"
"Mne bylo ráno strašně zle, když jsem přijel domu, tak jsem si uvařil kafe, vypil ho a usnul, jak špalek, na gauči."
"Hlavně, jestli ses vyspal."
"To jo."
"A co ty, Bille?"
Bill zvedl hlavu a odpověděl: "Já byl, stejně jak Frank, úplně grogy, tak jsem taky jen polehával."
A nastalo opět dlouhé ticho. Které přerušil až Bill: "K čemu je tahle šaškárna? Všichni přece víme, k čemu to vede. Nemůžeme to přeskočit?"
Charlotte se naň tázavě podívala a řekla: "Myslíš, rovnou jít na to? To ne, víte my ženy máme rády, když se nám někdo dvoří. A vůbec, proč bych si měla vybrat zrovna vás? Myslím, že dobrá půlka mužů, co tu je, by o mne stála. Omluvte mne na chvilku."
Charlotte se vzdálila na toaletu, když odešla, Bill pravil Frankovi: "Ty vole, jsme v hajzlu."
"Je to malér. Ale včera se nám to povedlo."
"A ty snad víš jak? Já vím hovno."
Frank se zamračil, "Nápodobně."
"A kurva." zaklel Bill a nenápadně ukázal Frankovi k toaletám. Tam stála Chralotte a bavila se s nějakým cizím mužem. Frank vážným hlasem pronesl: "Chlape, teďka to bude naše poslední šance. Musíme to zmáknout"
Přišel číšník a přinesl jim víno. A vrátila se i Charlotte. Usmála se na ně a řekla: "Doufám, že jste si nic nešlehli jako včera. Ono by vám to sice pomohlo, ale ráno byste si nic zase nepamatovali a nevím, jestli bych chtěla totéž potřetí."
"My si včera něco šlehli?" zeptal se Frank.
"Ano, nějaký cukřík, nebo tak nějak jste tomu říkali. Doufám, že si nechcete dát znova."
"Ne, dnes ne. Rádi bychom si to pamatovali."
Bill se chopil sklenky a pronesl přípitek: "Tak na čistou hlavu!" Poté co si přiťukli se opět objevil číšnik a přinesl jim jídlo. Popřáli si dobrou chuť a pustili se do jídla.
"Ty sis včera dala s námi?" nesměle se zeptal Frank.
"Ne, to ne. Takovýhle věci já nemám moc ráda"
"Ale nosánek si napudruješ? Víš jak to myslím?" přihodil Bill.
"To bývá moc drahé, ale když mne zrovna balí nějaký boháč, tak proč bych odmítala?"
"Pro tebe je nechávat se balit něco jako koníček, že?"
"Tak víte co. Když už mám ten dar krásy, tak proč jej nevyužít k tomu si užít, když už mám tu možnost. Občas, ale závidím jiným ženám. O mne totiž stojí všichni jen kvůli tomu, že jsem kundička, nic proti vám pánové, já vás chápu, ostatně vy taky nejste k zahození." Bill se usmál, "Sakra, tak to jsi první ženská, co řekla, že jsem přitažlivej."
"Nejsi ošklivej a v posteli jsi byl naprosto úžasnej, teda vy dva jako dvojka jste byli úžasní. Nevím, jestli to byla těma drogama, ale nádherně jste se doplňovali." rozplývala se Charlotte. Frank se již osmělil několika skleničkami vína, tak jí na to odpověděl: "Tak počkej na dnešek, to zažiješ ještě něco daleko lepšího."
"Ano? Tak to jsem zvědava, co to bude. Povíš mi víc?" mrkla na něj Charlotte.
"Řekl bych, leč mám obavu, že by to bylo tak vzrušující, až by se ten býk probral" ukázal vidličkou na kus masa, "A to by se teprve začaly dít věci."
"Zvlášť, když oba máme červené kravaty." poznamenal Bill.
"Zase by to bylo zajímavé, zvířata jíme, tak proč bychom pro změnu nemohli jíst jednou s nimi." vtípkovala Charlotte.
"Dobře, takže na další rande jdeme na večeři do zoo." pokračoval Frank.
"Já ti nevím, co jsem slyšel, tak tam vařej docela sračky." oponoval mu Bill.
"Ostatně proč ne. U některých živočných druhů je pojídání vlastních výkalů naprosto normální."
"No fuj, Franku! Jsme u jídla, kontroluj se trochu!"
"A to mám lhát? Beztak jsi před chvílí dojedla."
"To sice jo, ale pořád hrozí riziko, že bych to vyklopila."
"No, posedíme ještě chvíli, nebo budem platit?" zeptal se Bill.
"No a ty víš o něčem jiném, kam jít?" zeptala se Charlotte "Jestli chceš jít tančit, vím, kde hrají dobrý jazz." navrhl Frank.

Všichni tři vyšli do nočních ulic. Noční chlad a mlha utvářeli lezavou vlhkou zimu a nebylo moc příjemné počasí na procházky. Naštěstí místo, o němž Frank mluvil, nebylo daleko. Vešli do sálu, kde se za celý večer stihla utvořit mlha nápadně podobná té venkovní, avšak tato nebyla vlhká a voněla tabákem. Kapela měla zrovna přestávku a hráči posedávali na baru a doplňovali síly. Jen pianista seděl opodál u stolku s dívkou, která vypadala, že je ještě pod ochranou zákona a hudebník se chystal znovu prokázat, že proti přírodním pudům a jeho šarmu, nedokáže zákon nic ochránit. Frank našel volné místo a usadil Charlotte, po chvíli přinesl Bill každému skleničku. A jen co jí dopili, tak se muzikanti začali opět líně courat na pódium, stejně jako se pianistovy prsty líně couraly pod sukni té dívky. Avšak jeho postup byl zastaven kapelníkem a i on se musel vrátit na pódium a hudba začala hrát.

Oba muži se na sebe podívali, kdo půjde tančit se Charlottou jako první. Nakonec dal Bill Frankovi přednost. Po chvíli k Billovi přišel nějaký muž a pravil mu: "Tvůj přítel má hezkou ženskou."
"Ta není jeho."
"Takže je volná?"
"Ne, je naše."
"Vaše? Jak jako? Jako kdo..."
"Šukáme ji oba."
"Ty srandisto, dělej řekni, jak to je."
"Kurva, je to tak, jak řikám. Tu kost dneska nedostaneš." Neznámý muž odešel. Kapela dohrála a Bill s Frankem se vyměnili. Po chvíli se k Frankovi opět přimotal onen podivný člověk, co prve mluvil s Billem. Cizinec pravil:"Hele, čí je ta ženská, tvoje, nebo tvýho kámoše?"
"Nejpřijde ti, že je na nás moc dobrá?"
"Trochu jo."
"Tak a proto ji máme napůl. Nezlob se, ale třetího společníka nebereme." Muž odešel a Frank pozoroval kapelu. Po chvíli si všiml, že jeho známý George, klarinetista, který zrovna nehrál, na něj dělá posunky, aby za ním došel. Frank tedy šel ke straně pódia a tam mu George pravil: "Hele, Tony má prosbu. Vidíš tu čerstvě rozkvetlou růžičku? Tak Tony si ji už dneska načal a byl by nerad, kdyby mu ten otrapa, co se kolem ní teď motá, vypil všechen nektar. Ohlídáš ji?"
"Nezlob se, ale už tu s jednou dámou jsem."
"O tu se ti, ale už stará jiný."
"My se o ni střídáme."
"Tak se vystřídejte i o tuhle. Řekni jí, že jestli s tebou půjde tančit, Tony zahraje její
oblíbenou." Frank tedy přikývl a vyrazil k dívce. Cestou si všiml, že onen otrapa, který chtěl zhatit klavíristovy plány, byl ten, který si dělal zálusk na Charlotte. Počkal až se muž vzdálí pro pití a pak dívce pošeptal vzkaz od Tonyho. Dívka tedy vstala a šla a kapela přestala hrát rozehranou píseň a začala hrát novou. Na konci dívčiny oblíbené písně, došla Charlotte s Billem k Frankovi a povídá: "Výměna partnerů."
Když se hudba opět rozehrála, zeptala se Charlotte Franka: "To mne chceš donutit žárlit, nebo co?" Frank ji popíchl, "To ani ne, ale pro případ, že by to dnes s tebou nevyšlo, je dobré mít otevřená zadní vrátka."
"Jo takhle. Tak si dej bacha, mohlo by se ti stát, že tahle ještě nemá otevřena žádná vrátka."
"Ne, tak to není. Znám jednoho kluka z kapely a ten mi ji svěřil ať ji ohlídám, že si ji vyhlídl pianista."
"To má děvče štěstí. Toho bych si taky nechala líbit, mne ty Taliáni vždycky rajcovali."
"Že já ti o něm říkal."
Během k tancování se k Billovi přimotal onen muž. "Hele, tuhle mi nech!"
"Co, kurva?" nechápal Bill. "Ta je moje!" Bill se otočil na děvče a zeptal se ho: "Slečno, vy byste dala přednost tomuhle pitomýmu hulvátovi?"
"Ne." odpověděla dívka.
"Tak vidíš, ty debile, odpal!" poručil mu Bill.
"No to ne, vy nevyberete ty nejlepší kočky." a rozmáchl se po Billovi. Bill ránu dostal, ale nijak ho to nevyvedlo z míry. Otočil se mezi útočníka a dívku a vrazil mu taky jednu. Lidé okolo si jich všimli a i kapela přestala hrát. Davu se dařilo oba muže od sebe odtrhnout. Právě přišedší Tony pravil: "Odveďte toho hajzla, akorát tady celej večír ničí zábavu." a ukázal na útočníka. Pak pokračoval, "Díky chlape" a podal Billovi ruku. Pak chytil kolem pasu děvče a odešel. U Billa už byl Frank s Charlotte.
"Nestalo se ti nic?" otázala se Charlotte.
"V pořádku. Takovejhle ran od podobnejch zmrdů, jsem už dostal."
"Možná je načase jít domu." navrhla Charlotte.
"Jít domů? Na to je brzo!" pravil navrátivší se Tony a podal Billovi sklenku whiskey, "Tady máš bolestný." Bill ji do sebe okamžitě obrátil, pak se zeptal Charlotte: "Jak jsi to myslela to domů?"
"Víte co, mládenci? Když nebudete protestovat, bude to ke mne domů, aspoň budu mít zítra u zpovědi co vyprávět." A tak Charlotte opustila taneční sál v doprovodu dvou mužů.

Frank se probudil. Zaostřil na stěny a zjistil, že není doma, přetočil se a přitulil se k Charlottinu nádhernému nahému tělu. Začal ji hladit a vzpomínal při tom na včerejšek. Na její ňadra, na její nádherné nohy, na Billovo mužné tělo. Frank zavrtěl hlavou, jakoby chtěl tuto vzpomínku vyklepat ze své hlavy. A vzpomínal dál na Charlottin zadeček, na Billovo mužství. Frank se opět zavrtěl a zakousl se do své ruky. Vždy, když začal vzpomínat na Charlotte, tak se mu vybavil Bill.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama