O pětiboké sněhové vločce

2. června 2011 v 21:54 | BOM |  Povídky
Noční obloha byla zatažena temnými hustými oblaky. Na zemi by byla naprostá tma nebýt pouličního osvětlení. Teplota stále klesala a rtuti v teploměrech byla taková zima, že zalézala zpět do baněk, ze kterých tak čile vylézala, když na ni dopadaly paprsky zimního slunce. Ale to zapadlo a přišly mraky, ze kterých se nyní začaly k zemi snášet sněhové vločky. Tu noc byla příroda ve velice zajímavém rozmaru a shodou okolností a příznivých fyzikálních podmínek stvořila pětibokou sněhovou vločku.


A tak se vločky snášely z temných oblaků mrazivou nocí dolu na zem. Prvních pár metrů jen tak padaly a pak procitly. Rozhlédly se kolem a viděly kolem sebe letět spoustu dalších vloček. Rozhlédly se kolem sebe znovu a spatřily něco zvláštního, uzřely pětibokou sněhovou vločku, jedinou která nebyla symetrická. Ač všechny vločky byly jedinečné, tahle byla výjimečná. Pětiboká sněhová vločka se cítila nesvá a styděla se, když si uvědomila, že se vymyká. Její náladu nezlepšilo ani to, když na ni po chvíli směřovaly pohledy ostatních vloček. Pětiboká vločka nevěděla, co říct, protože se styděla za svou odlišnost. Toto ticho porušil až poryv větru. A poté jedna z vloček promluvila na pětibokou: "Jak se ti to povedlo?"

Pětiboká vločka se nesměle otázala: "Povedlo co?"

A vločka odpověděla: "Nebýt symetrická, být pětiboká."

Pětiboká vločka se bála, neboť byla jiná než ostatní a bála se jich, ale odpověděla: "Já... eh, no hm no já vlastně ani nevím, totiž já no eh no já se tak prostě narodila."

Vločka uneseně vydechla: "Ale narodila ses jiná, tak zvláštně a krásně jiná!"

A i jiné vločky pak přikývly a pravili pětiboké, že je sice zvláštní, ale nádherná.

Pětiboká vločka z toho byla převelice zmatena. Jelikož ona si nemyslela, že ta odlišnost je nádherná, ba naopak se za to styděla. Ale jak vločky klesaly, stále více vloček se jí obdivovalo. Zpočátku to pětibokou vločku štvalo, to že ji někdo obdivuje za něco, na čem ona nemá žádný podíl ─ žádnou zásluhu. Že získala přízeň ostatních za něco, co vlastně ani neudělala. Ale časem si začala zvykat na to, že cokoliv chce někdo pro ni udělá a že si jí každá vločka váží. A později toho začala využívat a všechny ostatní vločky její přání oddaně plnily jsouce uneseny její pětibokou půvabností. A tak vločky padaly mrazivou větrnou zimní nocí a snášely se na městečko.

"Měla bys si vybrat nějaké pěkné místo, na němž se budeš vyjímat!" pravila tehdy jedna z vloček pětiboké.

A další z vloček přivětila: "Ano, nějaké místo, aby se z tvé krásy mohli těšit i lidé ráno."

Pětiboká vločka pravila: "To by bylo úžasné! Leč nevím, které místo bych si měla vybrat. Potřebovala bych poradit."

Všechny vločky začaly řvát přes sebe a tak jim nebylo rozumět, až pak pětiboká vločka řekla: "No tak. Pokojně! Vyslechnu si vás jednu po druhé. Začni třeba, ty." a ukázala na jednu z vloček.

Té se rozzářily oči a nadšeně pravila: "Myslím, že bys měla přistát tam, na té věži kostela, jelikož ta je vidět z celého městečka! A ráno nebude nikdo, kdo by si tě nevšiml!"

Pětiboká vločka byla nadšena. Až se ráno městečko probudí a lidé se podívají na hodiny na věži, spatří i ji, která se tam bude vyjímat a oslňovat všechny svojí krásnou výjimečností, ale jak se věž blížila, říkala si pětiboká vločka, že věž je nějaká veliká a požádala vločku, co ji věž doporučila, aby tam slétla a přistála.

Vločka tedy chytila správný poryv a klesala a přistála na kostelní věži. Pětiboká vločka shlédla dolu, ale neviděla ji a pravila: "Věž je příliš veliká, tam si mne nikdo nevšimne." pak ukázala na další z vloček, "Co bys doporučila ty?"

Tato vločka odpověděla: "Je to prosté! Stačí přistát na jednu z těch lamp a budeš osvětlena a tím pádem i více nápadná!"

Pětiboká vločka byla opět nadšena: "No, samozřejmě! Budu svítit na celé město! Bude to úžasné!" ale pak ji napadlo, co když bude nějaký problém, podobně jako tomu bylo s věží. A požádala tedy tu vločku, co to navrhla, aby se snesla dolu a přistála na lampě. Vločka nabrala vítr a snesla se dolu a dopadla na lampu, kde okamžitě roztála.

"Ou. To nebyl dobrý nápad." vyjekla pětiboká vločka, "No, má ještě někdo nějaký?"

Ostatní vločky se hrnuly k ní a překřikovaly jedna druhou.

"No, třeba ty!" ukázala pětiboká na další z vloček.

Ta pravila: "Myslím, že bys měla přistát na okno jednoho z domů. Protože to je bezpečné. A jen co si tě někdo všimne, řekne to ostatním a tak se o tobě dozví celé městečko! Na okně budeš vidět, narozdíl od věže! Okno je studené narozdíl od lampy!"

Pětiboká vločka byla nadšena, ale opět požádala tuto vločku, aby přistála na okně. Ta tak učinila a vzhledem k tomu, že vločku již byly nízko, byla na okně vidět. A tak se pětiboká vločka snesla na okno jednoho z domů a spočinula zde.

Blížilo se ráno a bouře ustala. Světlo pomalu rozjasňovalo městečko a na nebi stále visely zlověstně vypadající temné mraky a dul silný mrazivý vítr. Toho rána zazněly městečkem desítky radostných dětských výkřiků "Sníh! Napadl první sníh!"

Ale pro jedno z těchto dětí byl pohled z okna ozvláštněn. Nejprve si prohlíželo napadnuvší sníh, pak malby mrazu na skle a přitom si povšimlo zvláštní vločky. Zprvu nechápalo, co je na ní tak divného a pak si to povšimlo: "Ta vločka má jen pět nožiček!" a rozzářilo se. Rozhodlo se, že ji musí všem ukázat. Otevřelo okno a vzalo si ji na prst. A jak se jí dotklo svou kůží, vločka roztála. A to byl konec pětiboké vločky.





 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Brigita Brigita | Web | 2. června 2011 v 22:21 | Reagovat

To je krásně jemný a roztomilý. :))

2 dorray dorray | E-mail | Web | 2. června 2011 v 23:47 | Reagovat

Pěkné je to :) Až téměř dětské, což je pro pohádku určitě dobře. A tedy uvažoval jsem, jaké poselství by to mělo nést... Protože ta mrcha manipulátoská pětiboká sice roztála, ale nakonec roztají všechny vločky a takhle po ní zbyde alespoň nějaká památka ve vzpomínce :)

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. června 2011 v 7:23 | Reagovat

To je nádherná pohádka! Já mám pohádky moc ráda, proto si vždycky ráda přečtu nějakou novou - a tahle je opravdu krásná :)

4 adaluter adaluter | Web | 3. června 2011 v 9:31 | Reagovat

Moc se ti povedla, už jsem se bála, že na pohádku ani nenarazím, ale tahle je krásná.

5 ája ája | 7. června 2011 v 10:34 | Reagovat

čekala jsem, že bude vločka tak dlouho rozmarná a tak dlouho přemýšlet, kam si sednout, až spadne na zem a někdo jí zašlápne. aby bylo nějaké mravní poučení :)

6 Ketly Ketly | Web | 10. června 2011 v 21:52 | Reagovat

Tahle pohádka by se opravdu hodila do toho "sborníku" pohádek pro kulíšky. Prvních pár řádků mi vyrazilo svojí odlišností a fantazií dech. Další řádky se už jen slastně linuly. Moc dobré ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama