Horké dopoledne

6. září 2011 v 20:37 | BOM |  Povídky

Bylo horké dopoledne, slunce ještě zdaleka nebylo v zenitu a už pražilo a svými paprsky nechávalo schnout přírodu. Starý John seděl na zápraží a podíval se na azurovou oblohu. Pak vzal nůž a udělal si na noze další zářez. A neodbyl ho, řízl hluboko, aby byl pořádně krvavý. Pak si John zapálil cigaretu. Bill ho pozoroval z dáli a věděl, že jednou si ten starý blázen rozřízne koleno. Nyní pro Johna neexistovalo nic než jeho krvácející holeň a cigareta. Bill tedy neváhal a obešel Johnův dům a vešel do něj zadními dveřmi.

Zamířil hned do kuchyně, kde si vzal kus chleba a sýra, pak dům opět opustil. Když odcházel, podíval se ještě na Johna, nohu měl již celou rudou a létala kolem ní spousta much, ale on jen tak seděl a šlukoval cigaretu. Bill chtěl snídani donést až do dílny, ale hlad byl silnější a když míjel Rogersovu stodolu, tak se rozhlédl a vklouzl dovnitř. Vylezl nahoru a snídal…
Dal bych si cigáro. Napadlo Billa. Prohmatal kapsy a vytáhl jen prázdnou zmuchlanou krabičku.
Do háje. Pak vytáhl zbývající peníze, již jich moc nebylo.
Chtělo by to kšeft. A pak se rozhlédl po stodole a viděl Rogersův traktor. Přání bylo otcem myšlenky, Bill neváhal a seskočil do slámy vedle traktoru, pak vlezl pod něj, vytáhl nůž a udělal malou dírku v nádrži, tak aby benzín moc nekapal, ale aby to bylo vidět. Pak vyšel, ještě se otočil, neviděl-li ho někdo a šel do dílny.

Před vchodem už ležely noviny od Jonathana, Bill je sebral, vešel dovnitř a nalil si hrnek kafe.
Rogers jezdí traktorem každý den, určitě se za chvíli ukáže a zatím si dám cigáro, sakra vždyť žádný nemám. Napil se kafe a začetl se do novin. Pak se automaticky natáhl po cigaretě, která byla opřená o popelník a jejíž šedomodrý kouř líně stoupal ke stropu dílny, přiložil si ji k ústům a potáhl. Nedostavilo se žádné potěšení, pak mu došlo proč, žádnou neměl.
Za chvíli dorazí Rogers. Opravím nádrž a budou prachy, pak můžu vyrazit pro cigára. Vytáhl peníze a znovu je spočítal a zjistil, že Rogersův traktor bude chtít vyměnit olej. V tom za okny uviděl pohyb, otočil se očekávaje Rogerse, ale projel tam Thompson na svém povozu.
Blbec jeden. Bill neměl Thompsona rád, jen proto, že měl povoz a tudíž nemohl využívat jeho opravny. Napil se a četl dál.
Prý krize, tady budu mít práci vždycky, a když ne tak si nějakou udělám, na mne si žádná krize jen tak nepřijde. Složil noviny. Kašlu na Rogerse, tak mu to opravím večer, hlavně, že zaplatí…
Sedl na kolo a jel do města. Jízda na kole byla příjemná, vzhledem k okolnímu horku. A cesta mu připadala krátká.

Dojel k trafice. Položil na pult pár bankovek a vzal si krabičku. Pak sedl na kolo, chtě jet zpět, ale chuť na cigáro ho přemluvila, aby zašel do hospody a dal si jednu, dvě, před jízdou. Vešel do hospody. Když se posadil, vytáhl cigaretu z krabičky dal si jí do úst, krabičku položil před sebe. Pak se rozhlédl kolem.
To je ten šmejd Eric!
Bill měl s Ericem minulý pátek menší konflikt, jinými slovy, poprali se. Stalo se to na tancovačce, kde se Bill pokoušel sbalit Mary. Nicméně Eric se o to začal také pokoušet a to vyvolalo rozmíšku a jak již to bývá, když se dva perou, třetí se směje. V tomto případě se třetí nesmál, ale klevety říkaly, že Albert dělal s Mary něco úplně jiného...
Bill položil nezapálenou cigaretu před sebe a vstal a šel k Ericovi. Ten tam sice nebyl sám u stolu měl dva společníky, které Bill neznal a byli mu lhostejní. Eric jej také zpozoroval a rozhodl se na něj vrhnout. Bill mu však uhnul, chystal se mu útok oplatit, ale už tam byl hostinský.
"Běžte se rvát ven, hovada!" křičel a rozděloval rozvášněné muže a rval je ke dveřím.
Eric se svými kumpány tohoto využil a rozhodli se zmizet.
Kašlu na ně, vrátím se pro cigára a jedu domu, snad už tam bude čekat Rogers.
Vrátil se do hospody. Hospodský ho již ve dveřích začal vyhánět. Bill se hájil, že jde jen pro cigára. Posbíral si své věci a šel ven pro kolo.
Kolo mělo vypuštěná kola a čepičky z ventilků zmizely.
Ten hajzl Eric se sem musel vrátit!
Tlačil kolo a šel k domovu. Chůze vedle kola byla nepříjemná a vzhledem k okolnímu horku mu cesta připadala nekonečná. V půlce cesty to již nevydržel a celý upocený se svalil do stínu velkého stromu, který rostl u cesty. Vytáhl z kapsy krabičku cigaret, kvůli které celé toto martyrium podstoupil a konečně si zapálil. Oharek se rozžhavil a začal z něj stoupat dým, který se lehce rozpouštěl do horkého vzduchu parného dne. Bill postupně lehce šlukoval a jeho tvář se rozjasňovala, to mu chybělo. Konečně něco, co jej tento den potěšilo.
Dokouřil a dále seděl ve stínu u cesty, užíval si relativního chládku a sbíral síly na druhou část cesty, když uslyšel směrem od města zvuk motoru. Z horizontu se vynořil pickup, který se blížil jeho směrem. Řidič vedle něj zastavil.
"Chcete hodit?" optal se neznámý Billa.
Bill se tvářil překvapeně, protože věděl, že tato cesta vede jen k nim a řidiče neznal. Přesto však byl rád a kývl. Nasedl vedle řidiče. Když se rozjeli představil se:
"Víte, je já jsem synovec starýho Johna Millera."
Bill si všiml hned několika společných rysů tváře, co měl řidič a starý John. "Váš otec byl Peter Miller? Ten jak odešel do Chicaga?"
"Jo přesně ten, ale odešel do Detroitu. A co strejda, pořád si ještě bodá jehlou do holeně, aby mohl krvácet?"
"Ale kdepak, už se řeže nožem."
"Jednou si ten blázen zničí koleno."
"A budeš tu zůstávat dlouho?"
"Doufám, jedu jsem za prací. V městě jsem nesehnal, ale na venkově, kde moc automechaniků není by kšefty mohli jít, navíc starý John mi psal, že ten jejich je línej jak veš, tak snad se chytím."
Posraná krize, tak už i mě dostala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama