Politika, která se nemyslí vážně

10. prosince 2011 v 19:08 | Equin |  Úvahy
Evropa je v krizi. V krizi, kterou zcela nechápeme i přesto, že jí zcela prožíváme. Zatím ještě nejde o hospodářský úpadek, politický či válečný rozvrat. Patříme stále ke světu, který si říká první, jsme stále obyvateli nejbohatších a nejrozvinutějších zemí a je dobré to mít na paměti. Porovnáme-li naše postavení s postavením lidí žijících takřka kdekoliv jinde nebo lidí, kteří žili v Evropě před námi, pak musíme nutně dojít k závěru, že žijeme v míru v bezpečí a blahobytu, který je zcela výjimečný a který ostatní lidé nikdy nepoznali. Toto je třeba konstatovat i přihlédneme-li k postavení těch z nás, kteří jsou chudí, kteří pracují za nízké mzdy, nebo dokonce nepracují vůbec. I oni žijí v blahobytu i jejich životní podmínky, alespoň z vnějšího pohledu, jsou výrazně lepší, než těch lidí, kteří žijí v rozvojových zemích.


Pokud hovoříme o krizi, myslíme tím okamžik zvratu a mezi společenskými událostmi rozeznáváme jako kritické ty, při kterých zaznamenáváme určitý úpadek následovaný prudkou, nepředvídanou změnou.

Domnívám se, že jedním z nejviditelnějších příznaků této krize v Evropě, je dělání "politiky, která se nemyslí vážně." Tedy takové, která je prázdná, nemá za cíl spravedlivý stát, ale která se snaží sama sebe pouze zachovat co nejdéle při životě.

Diskuze o přímé volbě prezidenta je příkladem takovéto politiky u nás.

Je zřejmé, že přímá volba nemá v ústavním pořádku České republiky valný smysl. Pokud někdo kandiduje ve volbách, nabízí svým voličům politický program. Soubor různých opatření, zákonů a praktických politických kroků, které kandidát slibuje splnit v případě, že ve volbách zvítězí. Jaký politický program ovšem může nabídnout svým voličům kandidát prezidentský? Více milostí? Konkrétní jména případných členů Rady ČNB či ústavních soudců? Domnívám se, že nic z toho veřejnost nejen že neoslovuje, ale ani nemůže být vydáváno za skutečně volitelný program. Přímá volba prezidenta tedy není nic jiného než soutěž popularity, či anketa o náladě mezi lidmi a jejich případné náklonnosti spíše k takzvané pravici či levici. Odvážím se tvrdit, že takové volby jako občané nepotřebujeme.

Politici, kteří o přímé volbě jednají, toto samozřejmě dobře chápou. Přesto všechny parlamentní strany mají přímou volbu ve svých programech. Je zajímavé, že parlament není už dvacet let schopen zákon o přímé volbě vytvořit. Není to tím, že by se jeho členi nebyli schopni na této otázce shodnout. Konečně i přes velké spory kolem volby se nikdy nestalo, že by prezident nakonec nebyl zvolen. Důvodem, proč nebyla přímá volba dodnes zavedena, je právě to, že se na ní všechny strany shodují!

Ke schválení příslušných ústavních změn je nutné dosažení takzvané ústavní většiny, je tedy třeba spolupráce vlády a opozice. Je nasnadě, že opozice nemá žádný zájem podporovat vládní návrhy, pokud chce vyhrát příští volby. Případná shoda nebude voliči nijak oceněna, protože nemůže být podávána jako vítězství nad těmi, kdo stojí na druhé straně barikády. Výsledkem je pouze ztráta politického sloganu "my jsme pro přímou volbu" a případné možnosti politických obchodů při volbě nepřímé.

K podobně nevážné politice se uchyluje opoziční ČSSD i v případě některých reforem. Často slyšíme nářky, že vláda s opozicí nejedná. Je opět zřejmé, že takové počínání by bylo zcela nesmyslné. Opozice by nemohla podpořit žádný vládní návrh a celé jednání by se proměnilo pouze v závod o to, kdo dokáže déle "předstírat jednání." Na to vzhledem k vzácnému času nemůže vláda přistoupit.

Podobným nevážným politickým nástrojem jsou referenda. Domnívám se, že jsme si zvolili své zástupce do parlamentu právě proto, aby činili politická rozhodnutí. Kontrola tohoto jednání funguje prostřednictvím voleb, kde voliči buďto potvrzují svůj souhlas s programem vládním, či hlasují pro program opoziční. Pouze ten politik, který nemyslí svůj program vážně a nemá dostatek odvahy ho prosazovat, obtěžuje občany s referendem. Pouze ten, kdo nehodlá nést za svůj program odpovědnost, se jí snaží zbavit a rozmělnit jí mezi občany.

Toto jsou pouze tři příklady "politiky, která se nemyslí vážně." Kde je příčina tohoto stavu?

Chybu hledejme u sebe. U nás občanů, kteří své politiky volíme. To my jsme ochotně uvěřili tomu, že politika je všemocná, že dokáže řešit naše problémy a to všechno bez jakýchkoliv nákladů. Ve snaze oslovit voliče, jsou politici nuceni přicházet se stále nesmyslnějšími návrhy, protože ty smysluplné jsou už buďto vyčerpané, nebo zcela nezajímavé vedle fantastických slibů nevážné politiky.

To my voliči jsme umožnili politikům vytvořit si "zdánlivě nekonečné" zdroje v podobě státních dluhů, díky nimž mohli hasit nebo spíše zakrývat vážné důsledky svých chybných politických programů. Ztratili jsme tím kontrolu nad tím, který program je pro nás přínosný a který nikoliv, protože jsme umožnili vršit neřešené problémy pod nánosem iluzorního blahobytu pro všechny.

Odvážím se tvrdit, že skutečným důvodem krize v Evropě je ztráta kontaktu s realitou a odmítnutí pochopení spojitosti mezi výnosy a náklady našich činů. Domnívám se, že příčinou tohoto stavu je zcela mylné přesvědčení nás Evropanů, že už si své postavení zasloužíme a že náš blahobyt nemůže nikdy zmizet. Dokud si opět neuvědomíme, že to co máme, je udržitelné, pouze pokud si na to jsme schopni vydělat, nebude pro Evropu žádná naděje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Matě Matě | 13. prosince 2011 v 22:09 | Reagovat

Tak tak... Jen  s tím referendem bych úplně nesouhlasil, ale budiž. V principu dobře podanej zajímavej postřeh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama