Romance Petra a Anny (3. část)

8. listopadu 2012 v 22:03 | BOM |  Povídky
Nastal pátek a byt neucítil žádnou změnu, Petrovo chování zapadalo do této fáze šablonovité části sedmidenního cyklu. Pro Petra tu však změna byla, musel vyžehlit jednu ze svých lepších košil a místo do kavárny Za Rohem musel jít do tančírny Na Kopci. Jeho strategie na dnešní večer již byla ozkoušena v průběhu předešlých ročníků. Petr za léta již získal praxi v tom, že vždy vypadal nějak zaměstnán, zabaven či zaneprázdněn a nevypadal osamoceně. Tudíž jej nikdo nevystavoval nepříjemným rozhovorům se spoustou nepříjemných dotazů a když mu to šlo dobře, tak ani nemusel tančit. Petr sám proti tanci nic neměl, ba naopak tanec ho bavil, nicméně neměl rád tanec před spoustou lidí a mezi spoustou lidí. Měl vždy pocit, že jej všichni sledují a naschvál se mu pletou do cesty. Nicméně tento rok mu nebylo dáno, jelikož v Lucii se hnulo svědomí a přišlo ji, že Petrovi ublížila svým dotazem a chtěla mu vynahradit, že nemá žádnou společnost.



Osud byl však k Petrovi milostivý do té míry, že dal Lucii dar pochopit, že vyptáváním se na Petrův život ho příliš nepotěší a tak rozhovor stočila jiným směrem. Petr byl překvapen, že se s ním Lucie baví a zpočátku mu hovor nebyl příjemný, ale po určité dávce alkoholu a změně témat na počasí a kulturu se Petr dal do řeči, tedy na své poměry pochopitelně. Ocenil Lucii i jako docela dobrou tanečnici, nicméně se styděl jí to říci a tak tato myšlenka nikdy neopustila jeho hlavu. Večer mu překvapivě, oproti jiným rokům, utekl docela příjemně, pominul-li neustálou nervozitu z hovoru. Když Lucie odjížděla domů tramvají, na niž ji Petr doprovodil, přemýšlela, proč je tolik stydlivý a nervózní, když dokáže být i relativně zábavný a příjemný.

V sobotu nad ránem začal déšť, ale byt necítil jen vlhkost z venku, nýbrž i zevnitř. V jeho vnitřnostech se začala rozlévat tekutina, nevěděl odkud, ale rozhodně to nebylo dobré znamení. Petr vstoupil na záchod a spatřil kaluž přes celou podlahu. A o tom jak využít deštivou sobotu bylo rozhodnuto závadou nádržky. Byt byl zneklidněn vlhkostí naplňující jeho útroby natolik, že pro dnešek Petrovi prominul setrvání v sobě, jelikož věděl, že je to právě jeho zásluha, že tento zhoubný proces byl zkrocen a zastaven. Vnější vlhkost však nepřestávala. Lilo celý den a původně suché prašné ulice města byly spláchnuty a proměnily se v dočasné strouhy. K večeru déšť začal ustávat a měnil se v mrholení. Této skutečnosti Petr využil a přesunul se Za Roh.

Kavárna byla téměř prázdná, jediné osazenstvo tvořili tři muži, kteří sem evidentně byli zahnáni deštěm a čekali tu, až se přežene. Petr obsadil své obvyklé místo a vyndal noviny a četl si. Když se dopracoval k půlce novin, slyšel znovu kavárenské dveře, ale nevěnoval jim pozornost.
"Dobrý večer." uslyšel Petr známý hlas a vzhlédl od čtiva.
"Dobrý večer." odpověděl ženě s knihou v novinách, "Jsem rád, že vás vidím." dodal, což jej samotného překvapilo.
"Já vás taky." odsouhlasila žena s knihou v novinách sedajíc si, "Překvapilo mě, že jsem vás tu v pátek neviděla."
"Mne překvapilo, že jsem vás tu od středy neviděl."
"No, vidíte já ve středu a ve čtvrtek a vy v pátek, tak nechoďte zítra a jsme si kvit."
"Měl jsem o vás obavy." řekl a pak toho zalitoval. Petr byl najednou sám ze sebe zmatený, jelikož nevěděl, proč se tak najednou rozpovídal a pak mu to došlo. Za vše mohla Lucie tím, že se s ním včera celý večer pokoušela konverzovat ho donutila vést rozhovor a vydrželo mu to až do dneška.
"Vážně? To jste nemusel, ale je to od vás milé."
"Děkuji."
"Jak se vůbec jmenujete?"
"Petr."
"Já jsem Anna." představila se žena s knihou v novinách a položila vedle sebe knihu.
Jejich rozhovor ustal a oba se věnovali svým písmenkům, nicméně barman byl poněkud užaslý, neboť to bylo poprvé, co spolu ti dva hovořili.

V neděli Petr účty nesrovnal a kavárnu navštívil. Barman byl zvědavý, zdali si ti dva budou spolu povídat i dnes. Neznaje Petrovo jméno, přemítal o něm jako o Nemluvovi a skutečnost, že Nemluva a Tichá čtenářka spolu včera mluvili více než "Dobrý večer." byla zvláštní. Avšak nestalo se tomu tak a život kavárny Za Rohem se opět na delší dobu navrátil do svého přirozeného rytmu.

Jasná obloha, kterou Petr viděl z oken dílny předznamenávala pěkný den, bylo již na čase, tento týden byl velice chladný. Kdyby však Petr o pauze opustil prostory dílny, nebo kdyby měl výhled na nějaké stromy, pochopil by, jak špatný byl jeho úsudek. Ten den vanul neskutečný vichr, který sice vyfoukal veškerou oblačnost, ale chladivý vzduch nahradil mrazivým. Petr nechtěl doma roztápět kotel, jelikož věděl, že by to trvalo dlouho a navíc četl v novinách, že má opět přijít oteplení. Takže doma pobyl jen domu nezbytně nutnou a vyrazil do svého oblíbeného podniku, Za Roh.

Petr vešel a automaticky mířil ke svému stolu, těsně před ním se však zastavil a koukal, že je obsazen. U stolu seděla skupinka čtyř mladíků. Petr byl v první chvíli zaražen.
"Co vejráš, vole?" oslovil jej jeden z mladíků.
Petr začal být nervózní, "Nic jsem jen překvapen, že ten stůl není prázdný."
"Co to blekotá?" zeptal se jeden z mladíků ostatních.
Barman, který zrovna přinášel mladíkům jejich objednávku se zamračil, když viděl jak se chovají k Petrovi.
"Tohle je pořádný podnik, tak se koukejte chovat slušně mládeži!" rozkázal osazenstvu stolu a jeho jizva se svraštila do tvaru útočící kobry. "A vy máte volný stůl třeba tam." ukázal Petrovi na jeden z volných stolů, "Tedy, pokud vám to nevadí."
Petr byl rád, že se jej barman zastal a odpověděl: "Samozřejmě, že ne."
A tak nespočinul ve svém tradičním útočišti, nýbrž u cizího stolu. A vůbec se mu ta skupinka výrostků zabravší jeho stůl nelíbila. Barmanovi se nelíbila také, ale poslední dobou potřeboval jakýkoliv kšeft, tak je tu strpěl. O hodinu později dorazila Anna a chtěla taky zamířit rovnou ke svému stolu, ale zachytila přítomnost mladíků, dřívěji než Petr. Zmateně se rozhlédla a uviděla Petra u jiného stolu. Zamířila k němu.
"Dobrý večer, tak dnes máme změnu?" oslovila jej.
"Dobrý večer, no, bohužel ano."
"Ale tak proč ne, občas je třeba změnit vzduch." uzavřela Anna a přisedla si.
A pak dodala: "Člověku to může jen prospět, když jednou začne změní prostředí."
Večer se chystal plynout ve svém poklidném tempu, Petr čmáral do svého bloku, Anna četla knihu. Nicméně skupinka sídlící u Annina stolu byla hlučná a narušovala tak onu tradiční pošmourně poklidnou atmosféru.
Anna dočetla knihu, zaklapla ji a pohlédla na hodinky. Rozhodně ještě nebyl čas k odchodu, ale ke čtení již nic neměla. Chvíli jen tak seděla a přemýšlela, až pak si dodala odvahy a promluvila na Petra
"Prosím vás, mohu se zeptat, pokud vám to teda nebude vadit, co si to píšete do toho bloku?"
Pro Petra byl jeho blok královstvím jeho fantasie. Místo, kam fokusoval veškerou svoji kreativitu. Nevěděl, jak odpovědět. Nicméně po tolika spolu proseděných večerech měl pocit, že může pro jednou udělat výjimku a přestat tajit a tak posunul blok směrem k Anně. Ta se začetla.
"To je pěkné" pravila, když přečetla krátkou báseň, kterou Petr napsal včera. A pak přečetla předvčerejší.
"Ta je také pěkná, máte talent."
Mladíci u stolu začali zpívat. Barman se je snažil zklidnit, oni slíbili, že budou tišší, ale poté začali hlučet ještě více.
Anna nemaje co číst, neboť blok si již vzal zpět Petr, který se v tom hluku stejně pramálo soustředil, pravila:
"Dnes je tu docela rušno, asi půjdu."
"Na shledanou." odpověděl Petr.
"Na shledanou." rozloučila se Anna a odešla.
Barmanovi asi o deset minut poté, co Anna odešla, došly nervy a rozhodl se mladíky vyhnat. Petr si řekl, že již bylo na čase a po pohledu na hodinky, zjistil, že Anna odešla dnes velice brzo, většinou tu vysedávali oba docela dlouho. Hodinky mu však nemohly říci více. Nemohly mu povědět, že zítra čeká Annu stěhování a že sem bude další týdny chodit a bude tu opět sedět sám a na vše mu zůstane jen příjemná vzpomínka, vzpomínka na ženu jménem Anna, kterou nechal číst ve svém bloku.
A tak skončila romance Petra a Anny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama