Studna

28. listopadu 2012 v 18:28 | BOM |  Povídky

Na širých zvlněných pláních Pustiny na jednom z kopců se nacházelo sedlo. V dobách, kdy zde ještě nebyla Pustina lidé tohoto místa využili a vybudovali zde velkou vesnici, avšak to bylo již velice dávno. Nyní do podhůří zavítal málokdo a každý, kdo to přeci jen udělal a nalezl ono sedlo, spatřil jen odlesk této slávy v podobě trosek tehdejších obydlí, rozvalin statků, mlýnice a sýpky. Náves se zborcenou radniční budovou a kamennou studnou.



Když do Pustiny přišlo jaro a přineslo s sebou oteplení, z Hor začala pomalu odspodu mizet sněhová pokrývka, jako by to byla jen košile, kterou lze přetáhnout přes hlavu a odložit na teplou část roku. V bystřinách zurčela voda tajícího sněhu. Tou dobou Pustinou putoval starý muž v nachovém rouše, které by bylo možno ještě před měsícem označit za skvostné, avšak cesta Pustinou se již na něm podepsala. Stařec s sebou tahal vak, ten se však neskvěl zásobami, jak by to bylo možné v pustinách očekávat, nýbrž byl naplněn spoustou svitků.



Stařec vyšel na kopec a doufal, že odsud bude dobrý rozhled do kraje. Chtěl nalézt nějakou bystřinu, kde by mohl doplnit zásobu vody. Nalezl však sedlo a rozvaliny. Jeho zvídavý duch mu nedal a vešel do vsi, prošel několika ulicemi a spatřil studnu. Šel tedy k ní, pohlédl dovnitř. Byla hluboká, ale přece byla vidět vodní hladina, avšak vědro tu nikde nebylo. Stařec se posadil a opřel se o studnu, aby si odpočinul, doufaje, že přijde spásná myšlenka, která mu umožní se napít. A jak tam seděl uslyšel hlas:
"Dobrý muži, chcete vodu?"



Nejprve si myslel, že již z celé únavy slyší neexistující hlasy, neboť kdo by sídlil v těchto rozvalinách. Ale pak se otočil a uviděl, jak k němu přichází mladík s vědrem na provaze.



"To bys byl moc hodný, mladíku." odpověděl stařec.



Mladík hodil vědro do studny, vytáhl jej a dal starci pít, ten měl velkou žízeň a během chvíle vypil celé vědro a vrátil jej mladíkovi. Ten se jal nabírat vodu znovu a otázal se ho:
"Copak vás přivádí do těchto končin? Poutníky tu nevídáme často."



"To je dlouhá historie, mladý muži."



"Tady je času na vše dost, tady nikomu nic neuteče." odpověděl mladík, spouštěje provaz do hlubin studny.



A tak stařec začal vyprávět:



Celý svůj život jsem byl hladov po vědění a tento hlad jsem se snažil ukojit. Někteří by mohli namítat, že se jednalo o obžerství, ale já svůj hlad nemohl zahnat žádným pokrmem, byl jsem spíše takový Otesánek. A tak se stalo, že jsem nastudoval svitky sedmi nejznámějších knihoven jižních zemí, ovládl dvanáct tajemných jazyků zemí západních a poznal tři největší mystiky zemí východních. Díky veškerým těmto znalostem a dovednostem jsem se stal známým a vyhledávaným rádcem a učitelem a můj věhlas se šířil z jednoho města do druhého a ze druhého do třetího a odtud po moři až do zemí dalekých, zajisté kromobyčejně exotických, kde lidé chodí po rukou. A jak tak můj věhlas putoval světem, doputoval i na dvůr Království a tam se donesl až k uším Krále II., který si mne vyvolil za jednoho z poradců. A tím se ze mne stal druhý muž v Království. Pravda, neměl jsem oficiálně žádnou moc, avšak Král má slova poslouchal a ostříhal se mých rad a kdybych chtěl, zajisté bych z toho mohl získat pro sebe mnoho statků a výhod. Avšak já byl zahrnut panovnickou přízní a nebylo ničeho, co by mi scházelo, ovšem jen s výjimkou dalších znalostí, které jsem stále získával. Avšak co je dobrého pro jednoho, může být ke škodě druhému. A co je k dobru Králi a Království, nemusí být po chuti šlechtě. A právě ta, popuzena tím, že člověk ze stavu nízkého, nemaje předků slavných, jež draky hubili a zázraky konali, se vlastním úsilím stal jim výše postavený, rozhodla se, že musí být učiněna přítrž tomu, aby má moudrost sloužila k užitku Království a všem poddaným. A začali vyžadovat různá privilegia, která měla jejich stav nově honosit a neurozené lidi stavět do pozice nevýhodné, do role nechtěných, vhodných jen k dřině. A to by bylo Království ke škodě a já brojil proti tomu a oni pak začali říkat, že jsem proti šlechtě. A pak začali žadonit o posílení odvodů, aby jejich korouhve a čepele kopí se mohli blyštět ve vícero řadách, než tomu bylo doposud. Ale Království má přeci jen silnou armádu a nemá potřebu se svými sousedy válčit. Navíc ruka, co drží meč, nemůže držet motyku a tak jsem byl proti a oni řekli, že jsem proti vojsku. A řeči o mne kolovaly a zlý jazykové je šeptaly do ucha Králi, ale byly oslyšeny. Král II. pak zemřel, jelikož byl starý a vlády se ujal jeho syn Král III., ten však byl ke slovům šlechty důvěřivější než jeho otec a jednoho dne mne zavolal k sobě a zeptal se mne:
"Ve Městě máš školu, že?"



"Ano, mám, otevřel jsem ji s požehnáním tvého otce."



"A v té škole učíš i jiné řeči než naší?"



"Ano, učím i jazykům zemí západních."



"A je pravda, že jsi proti privilegiím šlechty?"



"Ano, to je pravda, neboť většinu práce může člověk zastat bez ohledu na původ."



"A je taktéž pravda, že se stavíš proti odvodům do našeho slavného vojska?"



"Ano, jelikož se nám podařilo dosáhnout stavu, kdy žijeme v míru s našimi sousedy a není nutno proto zbrojit."



"Ano, ano, pěkně hovoříš, jen co je pravda, nicméně mi tu lžeš." a pak Král uchopil jednu z knih, od jednoho z východních mystiků, "Používáš tuto knihu ve své škole?"



"Ano, čtu z ní a učím z ní."



"Takže čteš z knih velebících cizí bohy. Učíš jazyky jiných zemí, stavíš se proti naší šlechtě a armádě? Já tomu nedokážu rozumět jinak než, že se snažíš zničit kulturu a celistvost naší země. Takový člověk u mého dvora nemá, co pohledávat. Tímto ti dávám týden na opuštění Království, avšak věz, že až ho opustíš nebudeš mít nikde klidného spočinutí."



A tak jsem vyrazil na cestu. Vyrazil jsem do Pustiny, jelikož tady mne nikdo hledat nebude a možná v Horách naleznu útočiště. Putuji již třetí týden a cesta mne zmáhá, jelikož v mém věku putovat pěšky není příliš snadné, teď si hlavně potřebuji odpočinout.



Stařec dovyprávěl, opřel se o studnu, zavřel oči a naposledy vydechl.



Jaro odešlo, Pustina se však nadále oteplovala. Rostliny se jako každým rokem snažily co nejrychleji vykvést a shodit plody, jelikož propuknutí pravého léta pro ně znamenalo smrt. Léto v Pustině bylo žhnoucí a nemilosrdně ničící vše. Dokonce i ta málo četná zvěř v tomto období raději migrovala jinam, jelikož v Pustině nebylo dosti potravy. Tou dobou tu putoval mladý muž vzezření veselého, které však jeho poutí zde rychle zacházelo na úbytě. Doputoval až na kopec, kde se před ním otevřelo sedlo s rozvalinami. V první chvíli byl muž potěšen, jelikož si myslel, že nalezl lidské obydlí. Druhý pohled ho však vyvedl z omylu, jelikož si uvědomil, že všechna obydlí jsou pobořená a jinak porušena a tudíž, že tu již nikoho nebude. Přesto však zvolil cestu přes vesnici, jelikož doufal, že zde alespoň něco zůstalo po někdejších obyvatelích. Došel až na náves a spatřil studnu, maje velikou žízeň, chtěl se z ní napít, zjistil však, že je velice hluboká a není zde žádné nádoby. Byl však vynalézavý, sundal svůj vak a vytáhl svoji loutnu a napadlo jej, že kdyby ji sundal struny mohl by je svázat k sobě a udělat tak provaz. Přišlo mu to barbarské, avšak žízeň byla silnější než on a začal sundavat první ze strun, když v tom uslyšel:



"Dobrý muži, chcete vodu?"



Otočil se a spatřil dívku s vědrem, která k němu kráčí. Pozorně si ji prohlédl, jelikož byla nahá nebýt sukně po kolena.

"Jasně, jsem celý vyprahlý." odpověděl muž.



Dívka hodila vědro do studny, vytáhla jej a dala muži napít, ten uhasil svoji žízeň.
"Copak vás přivádí do těchto končin? Poutníky tu nevídáme často." otázala se jej dívka



"To je dlouhá historie, děvče." odpověděl muž a zálibně si prohlížel její opálené tělo.



"Tady je času na vše dost, tady nikomu nic neuteče."



Muž tedy dotáhl strunu na své loutně, ujistil se, že nástroj je správně naladěn. Pak zabrnkal několik akordů a začal vyprávět:



Jméno mé jest Manvard

a proslulý jsem bard.

Písně mé jsou velkolepé,

nikdo je nesvede lépe!
Spíše tomu tak bývávalo,
až se mi toto přihodilo.



Pak se bard poškrábal na hlavě, zabrnkal pár akordů a pravil:

"Dál jsem to ještě nezveršoval."



A tak vyprávěl dál bez veršů, místy brnkaje na svůj nástroj.

Byl jsem pozván na veliký bál a všichni muzikanti, kteří ve Městě něco znamenali hráli tam. Říkalo se, že má dorazit i sám vládce Král III., avšak ten je znám svojí ignorací umění a je prost takových věcí, jako vkus a elegance a tak jej pochopitelně nikdo na slávě neviděl. Nicméně celá událost se nesmírně vyvedla a já byl vyhodnocen jako nejlepší hudebník večera, no ostatně, kdo jiný by to mohl být? No a pak jsem tančil a veselil se s ostatními. A jak postupovala noc a zvyšovala se hladina alkoholu, přestávalo se tančit a spíš se usedalo. No a já se pohádal s jiným z muzikantů. On totiž vzal jednu moji skladbu a za svojí ji vydává a všude ji hraje. A má tu drzost do očí mi to tvrdit! Takže jsme se nerozešli v dobrém, no rozešli, našim nohám se moc nedařilo. Obzvláště mým, moje nohy se motaly a sebemenší vzdálenost, pro ně vyžadovala úsilí vskutku nadlidské. A tak jsem se odpotácel někam do ústraní a tam jsem usnul. Popravdě jsem tam úplně vytuhl. Ráno do mého pokoje přinesla služebná jako každému význačnému hostovi snídani, ale to, co tam našla jí velice otřáslo. Na mé posteli leželo dívčí tělo, celé od krve. Samozřejmě, že já byl první podezřelý, neboť nikdo jiný a služebné neměl klíč od mého pokoje. Já tedy svůj klíč neměl, ale oni tvrdili, že jsem se ho jen zbavil, abych měl výmluvu. Pamatoval jsem si jasně na hádku ze včerejšího večera, ale můj oponent ji odmítl dosvědčit. Možná jsem neměl přirovnávat některé členy jeho rodiny k ropuchám. No a skončil jsem v městské věznici. Naštěstí velitel stráží byl člověk dobrého vkusu a měl velice rád mé písně, tak mi nabídl možnost útěku. To byla má jediná možnost, protože jsem na svojí obhajobu nic neměl a bylo téměř jisté, že soudce mne nechá pověsit. A tak jsem se já, Manvard, jeden z bardů nejvyhledávanějších a nejoceňovanějších, stal vyhnancem, utekl jsem do Pustiny a doufám, že i v Horách žijí lidé, kteří jsou vytříbeného hudebního vkusu a veselé povahy, kteří docení mou tvorbu. Nebo jsou takoví lidé i v tvojí vesnici?



Dívka řekla: "Tato ves je pustá jak vše v Pustině, avšak máš-li chuť, můžeš mi něco zahrát."

Takovou výzvu bard nemohl odmítnout a začal hrát jednu ze svých nejžádanějších písní a dívka se dala do tance. Bardovy oči se od ní nemohly odtrhnout a dívaly se na ni velice mlsně. A když dohrál, tak se uklonil, kolena se mu podlomila a jeho tělo spadlo na zem a nikdy již nevstalo.



Jak slunce sláblo, léto pomalu odcházelo. Výheň léta byla vystřídána studenými větry podzimu přicházejícími od Hor na severu. V krátkém období se opět v Pustině probudil život, avšak vždy jen na chvíli, než jej studené větry zahnali do skrýší. Tento podzim k sedlu Pustinou doputoval mladý muž v mnišském rouše a i on zavítal do rozvalin vesnice. Došel na náves, usadil ke studně a otevřel svoji brašnu.



"Dobrý muži, chcete vodu?"



Mnich zvedl oči a spatřil, jak k němu přichází stařec s vědrem na provaze.



Mnich se usmál a odpověděl: "Děkuji, nechci. Oba přece víme, že voda ve studni je otrávená."



Stařec ustal v chůzi. Mnich konečně vytáhl hledaný balíček ze své brašny a pravil:



"Pojď, posaď se zde." stařec usedl naproti mnichovi, ten rozevřel plátno a řekl: "Stejně jako ty jsi mi nabídl, i já nabídnu tobě, pojď a pojez se mnou chléb."



"Stejně jako ty i já odmítnu, neboť oba přeci víme, že tvůj chléb je požehnaný a pro mne tedy smrtelný. "



Mnich se usmál a pustil se do jídla.



"Copak vás přivádí do těchto končin? Mnichy tu nevídáme často." otázal se stařec.



"Máš rád příběhy?"



"Ano, dlouhé obzvlášť, neboť tady je času na ně dost, tady není nic, co by mohlo utéct." odpověděl stařec.







Mnich odložil svůj chléb a začal vyprávět:



Zasvětil jsem se mému řádu a slíbil pomoci lidem, tak jak to naše učení žádá. Avšak v Království nyní dobrá situace. Člověk to na první pohled nevidí, jelikož všichni žijí v nebývalém blahobytu. Nehrozí žádné války a je bezpečno a právě tato absence ohrožení svedla lidi na scestí, již nedrží při sobě a jdou jeden proti druhému a neposlouchají již naše kazatele, ba dokonce je vyhánění za svá města. Již zapomněli na to, že jejich dědové úpěli pod Uzurpátorem a my jsme byli jediní, kdo uchovali svitky z dob minulých, že jsme byli jediní, kdo udržoval vzdělanost, jediní, kdo se staral o chudé a nemocné. Jediní, kteří stáli na straně našich lidí a nedbali na to, že nás pronásledovali a zabíjeli. Naší zásluhou se uchovala stará kultura, v dobách, kdy šlechta začala mluvit jazykem Uzurpátora. V dobách, kdy se měli špatně nás milovali a vyhledávali naší pomoc a nyní, když se mají dobře námi pohrdají a opovrhují a říkají o nás, že jsme nepřátelé pokroku. Zachvátil je nevděk, myslí si, že naši pomoc nepotřebují a já jim ji nehodlám vnucovat. Cítím, že jinde by mé pomoci bylo více zapotřebí, jinde by ji byli schopni ocenit více. A myslím, že to jiné místo mohou být severní země. Četl jsem, že dříve existovaly obchodní stezky skrz Hory a obchodovali jsme s obyvateli nehostinných severních zemí. Avšak pak se tato místa začala měnit a vznikla Pustina a styky byly přerušeny. Vydávám se tedy do Hor a pak dále na sever, jelikož věřím, že tam mohu být nápomocen více, než v Království.







Stařec pokýval hlavou a pak promluvil:



"Zajímavé pohnutky tě vedly. Věřím, že toto vyprávíš všude po cestě, ale já tuším, že je zde něco jiného. Do Pustiny zavítá člověk, jen když je vyhnán, nikdo jiný jsem nevkročí. Nechci říkat, že lžeš, tvůj důvod je zajisté pravdivý, avšak já cítím, že je zde i jiný, druhý důvod, proč jsi opustil Království."



"A myslíš, že když jej nepovím jinému člověku, pak démonu ano? Možná tu je nějaký důvod, možná ne."



"Jsi mnich a ač říkáš, jaká je nynější doba, tak stejně jsi mohl zůstat v Království a vést spokojený život. Nic jsi neprovedl, to by jsi byl vyloučen a nenosil znak řádu. Myslím, že tvůj důvod je čistě vnitřní."



"Koukám, že zde žiješ již dlouhou a dobu a posloucháš poutníky. Avšak já ti již svůj důvod řekl."



"Ano, řekl, ale neřekl jsi jej celý. Zachvátil je nevděk, ale kvůli tomu bys neodešel. Naopak jako správný kazatel by ses tomu postavil a proti tomu bojoval. Avšak ten nevděk postihl i někoho, kdo způsobil, že bys nemohl dále žít v Království a nepochybovat o smyslu svého snažení. A proto jsi raději odešel šířit vzácnou myšlenku jinam."



Mnich se usmál, pak vzal opět do ruky chléb a pravil:
"A co kdybys nyní pro změnu vyprávěl ty. Já se mezitím najím."







Démon začal vyprávět:



Když se okolí začalo měnit a vznikala tu Pustina, přišlo strašlivé sucho. Tou dobou žil ve vesnici velký mudrc a zkušený čaroděj, rozhodl se zahrávat si s jinými světy a přivolat mne i za cenu svého života. A tak jsem byl seslán sem k této studně, abych nabídl vodu každému, kdo o ní požádá a abych se postaral, že v této studně bude vždy voda. A činil jsem se a zastal jsem mnoho práce a vesničanům ulehčil práci, jelikož po vyschnutí říčky, která tekla pod kopcem byla voda vzácná a musela se získávat jen z této studny. Avšak podnebí bylo stále nehostinější, zvěř mizela a vegetace přestávala být tak bohatou. Navíc půda ztrácela úrodnost a úroda byla rok od roku horší a horší. Avšak vesničané byli zarputilí a zdálo se, že se dokáží přizpůsobit i těmto podmínkám. Byli to velice houževnatí lidé. Jenže pak se cosi dostalo do vody a otrávilo ji a celá vesnice zemřela a já osiřel. Od té doby přežívám zde, v těchto chátrajících budovách. A čekám na poutníky, obsloužím je a poslouchám jejich vyprávění. Jsou plná křivd, zločinů a nepravostí.



Mnich dojedl a poděkoval za vyprávění, pak sebral své věci a chystal se k odchodu.



"Nadešel čas rozloučení, přeji příjemné čekání." pravil démonovi a kráčel směrem k Horám.



"Počkej!"



"Ano?"



"Ty jen tak odejdeš?"



"Co bych měl udělat?"



"Nepokusíš se mne zničit?"



"Proč?"



"Jsi přece mnich, měl bys ničit zlé démony!"



"Ano, ale ty nejsi zlý démon. Tvým posláním je být nosič vody."



"Zemřelo kvůli mně ale mnoho lidí."



"Vidíš a já nezemřel, já nyní odcházím ve zdraví. Tvým úděle není být zlý. Ve své podstatě máš výhodu a jsi jako člověk, i ty se můžeš rozhodnout, jestli budeš zlý, či dobrý. Přemýšlej o tom." domluvil mnich a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama